Je borderka univerzálním psem pro každého?     
   Nebo je to pes vyžadující univerzálního pána?

   

Z jednoho výzkumu pochází poznatek, že komunikovat s člověkem je specifická schopnost psa – uskutečnil se totiž jeden pokus s chovem vybraných jedinců lišek i vlků a bylo zjištěno, že stačí vybírat ty nejméně agresívní a výsledkem jsou zvířata významně komunikující s člověkem bez projevů agrese, podobná současným psům.

Jo a věděli jste, že pes byl domestikován dříve než jakýkoliv jiný rostlinný nebo živočišný druh?

 

Borderka (jako plemeno) prošla de facto komunikační domestikací „na druhou“ – jedním z předpokladů pro výběr psů k chovu byla právě jejich schopnost komunikace s člověkem – i když ne nutně s jedním pánem.

Možná by bylo ideální, kdyby každé ze psích plemen zůstalo chováno v podmínkách, pro které bylo vyšlechtěno. Můžeme jim však nachystat podmínky, které se těm původním budou podobat? Nebo si vybereme plemeno pocházející z těch podmínek, které se těm našim podobají?

Máme nejspíš tedy dvě možnosti, jak zajistit „spokojenost“ svého psa … se stejnou platností pro čivavu, borderku, chrta či malamuta. U žádného si samozřejmě nemůžeme být jisti tím, že bude typickým zástupcem svého plemene, ale existuje velká pravděpodobnost, že svým standardním předkům bude „náš“ pes dost podobný.

V jakém prostředí se tedy borderka cítí spokojená?

Na základě dostupných informačních zdrojů v kombinaci s možností vlastního ověřování hypotéz si teď dovolím tvrdit následující:

Borderky potřebují komunikovat – s člověkem nebo dalšími psy. Pro dobrou spolupráci je ale potřeba umožnit jim a rozvíjet právě komunikaci s lidmi (pro kterou byly vyšlechtěny). Zároveň jsou borderky předurčeny pro náročnou práci psychickou i fyzickou, mají to geneticky zakódované. Takže se dá předpokládat nějaká forma jejich diskomfortu, pokud se jim tohoto vybití nedostává. Není v silách běžného páníčka poskytnout každému ze psů každý den všechno, ale měl by být schopný poskytnout jim od všeho něco „v průměru“ v dostatečném množství … a to se u každého psa může významně lišit. Bordery mají rády mazlení, drbání, mají rády také, když je necháte běhat po louce, líbí se jim myslet … Jsou ochotné s vámi dělat téměř cokoliv (alespoň ty naše). Nejsem si však jistá, jak dlouho by se jim líbilo válet se s námi na gauči a jestli by byli spokojené jen samotné vypuštěné týden na zahradě.

Protože v mé domácnosti žijí dva borderáci, vím, jak to vypadá, když jsou naši psi spokojení, ale taky jak se umí tvářit, když něco chtějí a dlouho to trvá … Jednoznačně můžu říct, že ta spokojenost je mnohem příjemnější a umí se nakažlivě šířit celou naší smečkou :-)

Možná ještě chybí odpověď na úvodní otázky. Je borderka univerzálním psem nebo je to pes vyžadující univerzálního pána?

Pro lidi, kteří se chtějí věnovat aktivně jakýmkoliv psím činnostem je borderka jednoznačně univerzálním plemenem. Univerzálním, ale rozhodně ne speciálním /pokud se nejedná o pasení!/. Máte-li chuť vynikat v mushingu, bude jistější pořídit si některé z tažných plemen. Pro cvičení klasické poslušnosti a obran není jisté, že bude-li mít obzvlášť borderka-fenka dostatečnou razanci. Stejně tak se nedá zaručit chuť pracovat v rámci canisterapie - u labradora to bude jistější.

Žádný chovatel navíc u štěněte nedovede předpovědět, jestli bude skvělé na agility, canisterapii, flyball, obedience, dogfrisbee … Dá se však předpokládat, že borderu bude většina těchto aktivit bavit a při správné motivaci s šikovným pánem může být i dost úspěšná.

Z tohoto mi vyplývá odpověď na druhou otázku: univerzálně smýšlející a laděný páníček naladěný na svého psa (borderu) dovede vycítit, co jim společně dělá radost a umí svého psa motivovat k tomu, aby mu dělalo radost právě to, co baví pána. Podmínkou je však ochota být aktivním a poskytnout borderce vyžití jak psychické (a tedy i sociální), tak i fyzické.

 

(O tom, co konkrétně a v jakých dávkách se dá s borderkami dělat, si můžete zjistit spoustu informací z velkého množství zdrojů… )

 

 Anička Konopáčová  pro Dajaveru                    
www.dajavera.com